Na jaře jsme vydali tři zásadní knihy, které mění svět práce. V kombinaci s častými přednáškami, průběžným blogováním, kurzy, spoluprací s firmami a médii jsme se snažili myšlenku svobody v práci dostat k co možná nejvíce lidem. Ve čtvrtek jsme na cestě ke změně toho, jak pracujeme, udělali (pro mě) ten nejzásadnější krok.

Společně se čtyřmi stovkami dalších lidí jsme se na celý den „zavřeli“ do pražského kina Vzlet, abychom se pobavili o tom, jak to v práci nastavit tak, aby se už brzy většina lidí mohla živit děláním toho, v čem jsou nejlepší, co je baví a s lidmi, které mají rádi. Zde je dvacet hlavních myšlenek, které jsem zachytil do svého bloku. Nejsou to citace, spíše moje vlastní interpretace toho, co jsem zaslechl. Prosím podělte se i vy o své!

1. Prokletí práce – Proč chodíme do práce, kterou nemáme rádi, proto abychom si vydělali na věci, které nepotřebujeme? Stojí ta nová plazmová televize opravdu za to, abychom znovu jeli do práce, která nás nebaví? Naše touhy se zpravidla nechtějí naplnit, ale spíše násobit. I proto tolik lidí běží oblíbený „krysí závod“. – Tomáš Sedláček

2. Loutka a loutkař – Stvořené pohřbí stvořitele, z loutkaře se stane loutka. Stává se, že manažer si třeba cíleně vybírá lidi se závazky jako je hypotéka, protože si myslí, že takový člověk bude poslušnější a výkonnější. Postupem času se z takového manažera může snadno stát otrok systému, který předtím sám stvořil. – Tomáš Sedláček & Robert Peňažka

3. Osobní svoboda – Jakékoliv společenství může být pouze tak svobodné, jak svobodní jsou jeho členové. Zdá se, že čím víc věříme sami sobě, tím více dokážeme věřit druhým. Pokud sami podvádíme a krademe, nejspíš budeme i druhé podezřívat z toho, že kradou. – Robert Peňažka

4. Spolupráce – Pokud máme v práci spolu–pracovat, jsme v tom SPOLU. Zaměstnanec (manažer) i zaměstnanec (pod–řízený) v tom jsou tedy tzv. „fifty – fifty“. Proč by potom měl jeden druhého manipulovat a uplácet tím, čemu říkáme „benefity“? Neměli by raději spolu–PRACOVAT? A když už začnou spolu pracovat a jednomu z nich se bude pracovat lépe z domova nebo pokud pro něho budou tři dny v týdnu lepší než pět, proč to tak proboha nenastavit? – Petr Skondrojanis

5. Práce na dálku – Zejména díky technologiím bylo možné, aby na projektu přípravy Svobody NaŽivo spolupracovala Katka z Atén, Blanka ze Šumavy, Pavel a Katy z Prahy, Adam z Beskyd, Jakub z Púchova… Díky Michalovi Martochovi za připomínku toho, že mnoho druhů práce už dávno není nutné vázat na jedno místo, a že je možné pracovat prakticky odkudkoli.

6. Kočka jako extrémní dobrovolník – Zkusme k druhým lidem přistupovat jako k dobrovolníkům. A pokud se chceme naučit vést svobodné lidi, tj. dobrovolníky, trénujme to třeba na kočkách, neboť kočka je extrémní dobrovolník a vedení svobodných týmů se nápadně podobá právě vedení skupině koček. – Dan Franc

7. 45 vs. 5Mind Valley považuji za studnici inspirace. Kromě mnoha jiných vychytávek se mi líbí jejich model „45 vs. 5“ – tj. zhruba 40 hodin týdně věnovaný práci a pět hodin učení, vzdělávání, studiu. Pět hodin týdně jako všemi akceptovaná součást systému mi přijde super (nejenom pro lidi, kteří tvrdí, že nemají čas). – Vishen Lakhiani

8. Odměna – by měla být férová. Ne odpovídající. Ne běžná. Ne obecně spravedlivá. Férovost se měří břichem, ne hlavou. – Robert Peňažka

9. Úžas každý den – Ptám se sám sebe: „Umím žít tak, abych každý den žasl? Dokážu opravdu vidět, slyšet, cítit a vůbec vnímat, co se okolo mě děje, anebo jsem spíš zaneprázdněný přemýšlením o tom, co bude a co bylo? Jak žít tak, aby můj život byl jeden velký ZÁŽI–TOK?“ – Peter Živý

10. Hodnoty, vztahy & výsledky – řídíme přes hodnoty, vztahy a výsledky. V tomto pořadí. Jednodušeji pojmenovat o co se snaží většina lidí, kteří budují svobodná společenství, snad ani nejde. – Petr Vítek

11. Táňa Táňou Je klíčové nalézt si (anebo vybudovat) organizaci, ve které může „Táňa zůstat Táňou“, tj. člověk člověkem. Organizaci, která se zajímá o to, jací jsme lidé a co nás pálí. Ne (pouze) o to, co jsme dělali, děláme a co plánujeme dělat. – Táňa Le Moigne

12. Kruhový objezd – Autokratické systémy fungují podobně jako křižovatky, které někdo nebo něco řídí – značky, semafory, policisté… Demokratické křižovatky se podobají spíše kruhovému objezdu s jedním jediným (ovšem všemi respektovaným) pravidlem. Otázkou je, jak naše firemní řízené křižovatky přebudovat na kruhové objezdy, na kterých lidi/týmy budou řídit sami? – Táňa Le Moigne

13.  O svobodě – Když sáhneš na svobodu druhým, saháš na svobodu vlastní. Zaměstnanec čeká na to, co řekne šéf. Když jednou vstoupíš do rozhodování, lidi se tě příště budou znovu ptát. A když si někoho kupuješ, sám sebe prodáváš. – Robert Peňažka

14. „Home office“ – Pokud je práce pro člověka povinnost, požaduje za ní zpravidla „úplatu“. Mezi oblíbené „úplatky“ začíná, vedle bonusů, stravenek a služebních aut, patřit i možnost pracovat část úvazku z domova – tzv. home office. Pokud použijeme „home office“ jako benefit, je velká pravděpodobnost, že ho lidé zkonzumují podobně jako třeba stravenky. – Petr Skondrojanis

15. Smích – Z dob Henryho Forda: „Smích je zakázán, stejně jako pobrukování, hvízdání a jiné projevy radosti. Když pracujeme, tak pracujeme. Když se bavíme, tak se bavíme. Míchat to dohromady, to nikam nevede“. Že by bájný Henry měl vliv i na to, že dnešní „našinec“ vypadá většinu času jako na pohřbu? Díkybohu je dnes už míchání práce a zábavy možné. – Petr Fridrich

16. Sponzor – Každý člověk, který nastupuje do společnosti W. L. Gore získává tzv. sponzora, jehož úkolem je pomoci nalézt mu jeho/její místo. Po zapracování pokládá tento sponzor svému svěřenci pravidelně každý měsíc otázku „Pracuješ na tom, co tě úplně nejvíc baví?“ a nepřestane dokud jeho svěřenec v Goru pracuje. – Isaac Getz

17. Proč jít za/se stádem? – Kdo jde za stádem, vidí jen zadky a často i jiné méně zajímavé věci. – Ján Košturiak

18. Páchání dobra – Nejhorší věc na světě je páchání dobra. Kolik rodičů, kolik učitelů, kolik šéfů chce pro své „děti“ to nejlepší? Rodiče se snaží své dítě dostat do nejlepších škol, učitelé naučit své žáky skvělé věci, manažeři se snaží řídit a motivovat své lidi k maximálnímu výkonu. Stojí ale oni o to? Jo, jo,… cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly. – Ján Košturiak

19. Inspirace – Co je to vlastně ta svoboda v práci? Pro mě osobně návrat k lidské přirozenosti, k tomu, aby člověk ze sebe dal druhým maximum toho, co v něm je. Jinými slovy, aby mohl dělat většinu času to, na co má buňky, ne k čemu ho manipulují/za co ho uplácí druzí. Já se snažím pojmenovávat základní principy, na kterých svobodné společenství stojí. Tato pojmenování je však možné nalézt snad v každé filozofii či tradici. – Jiří Jabůrek

20. Jaké auto to vlastně řídím? Mám rád příměr života k řízení auta. Řízení auta si přece jenom dovedu představit mnohem snadněji, než řízení vlastního života, a tak je pro mě jednodušší se ptát na to, jaké auto to vlastně řídím, kam, s kým, kudy jedu a jak tam dojet? – Petr Mára

Cítím obrovský vděk za to, že se Vzlet stal. Hlavním smyslem bylo se potkat, seznámit a propojit. Za mě hlásím, že „mission accomplished!“ Vzhledem k současnému tempu mého života mi to všechno ještě úplně nedochází. Budu se průběžně hlásit se vším, co ke mně dojde. Děkuju vám všem, kteří jste nám pomohli z myšlenky první české/slovenské Svobody Naživo udělat minulý čtvrtek realitu!

P. S. Tady jsou fotky – Flickr a videa – Metatv.cz.

P. P. S. A tady prezentace vystupujících – Slideshare.