Přátelé, klasika. Historie se opakuje. Je říjen a já stejně jako vloni žiju Svobodou Naživo A to jsem vykřikoval, že už nemám sílu to zopakovat… Vzpomínáte? Sranda. Jenomže, když je to tak geniální projekt. Řeněte “NE” něčemu takovýmu! Tak jsem se nadchl z toho, co tam letos vzniká, že jsem dnes (v tram č. 17 z Modřan na Strossmayerak a zpět, točili jsme na Hradčanský s klukama z Psychologie.cz pár videí o “ú-spěchu”) napsal 11 důvodů, proč bych si přál, abychom se 20.11. (nebo pro Čechy už 19.11. ve vlaku) 100pro viděli. Zde jsou:

1. Na živo. Pro hodně lidí je důvodem proč zajít na podobnou konferenci především možností zažít to všechno na živo (odtud i název). Podobně jako třeba u muziky – poslouchání z MP3 či sledování video-záznamu není jaksi ono (údajně se zapojují zcela jiné části mozku a výsledkem je úplně jiný zážitek). Jistě, dá se to. Ale na živo je prostě naživo. Kromě toho, že ve svém přehrávači či doma v počítači slyšíte a možná něco málo i vidíte, na místě slyšíte zcela jinak, vidíte úplně jiné věci a obecně to procítíte všemi smysly. Navíc být součástí davu lidí, s kterými sdílíte cosi většího než jsme my sami se jaksi nedá nasimulovat. Celková energie a zážitek z takového dne jsou tedy v porovnání se sezením u kompu naprosto neporovnatelné.

Konference v porovnání se sledováním videí doma na počítači se dá připodobnit rozdílu mezi koncertem a reprodukovanou hudbou. Zatímco ve svém přehrávači či doma v počítači slyšíte a možná něco málo i vidíte, na místě slyšíte zcela jinak, vidíte úplně jiné věci a hlavně to procítíte všemi smysly. O seznámení a propojení s dalšími lidmi, debatách s řečníky ani nemluvě.

2. Změna. Většina lidí se dnes už shodne, že to jak funguje byznys, je neudržitelné. Proč? Podívejte se na top 10 důvodů. To, že je něco časté vůbec neznamená, že je to normální. Slobodu NaŽivo pořádáme proto, abychom i na Slovensku nakopli změnu toho, jak se v naší části světa pracuje a podniká. Já si nemůžu pomoct, prostě si myslím, že to “musíme opravit” :-). Mimochodem, pokud dnes ještě někdo staví na hierarchii a lidem předepisuje, jak mají dělat svojí práci, pro takové firmy nemá smysl čekat na konec krize. Pro ně už konec podle všeho začal. Ale ne krize, spíš jejich podnikání.

3. Slovensko. Já osobně jsem se narodil v Československu. Jako malý jsem tak měl podobné informace o dění v Košicích jako třeba o tom, co se dělo v té době v Plzni. Dnes? Nemám ponětí! Zatímco většina Slováků čte běžně v češtině a má přehled o tom, co se v Čechách děje, my Češi o Slovensku moc netušíme. Podle mého, k naší obří škodě. Mně osobně to došlo až při přípravě této konference – totiž, co řečník, to perla. Přijde mi. Těch inspirativních projektů a firem, od kterých se můžeme učit… přál bych vám to vidět! Cokoli mi bratislavští kolegové zatím ukázali, mě “posadilo na zadek”. Pro mě zatím největší AHA celého projektu… Říkám si, kolik je na Slovensku inspirativních lidí, firem, projektů, o kterých nemáme v Čechách ponětí. Přál bych si proto, kdyby Sloboda Naživo mohla být jakýmsi začátkem mnohem lepšího propojení českých a slovenských reformních snah v oblasti HR a byznysu. Máme si totiž dát mnohem, mnohem víc než si myslíme.

4. Řečníci. Zdá se mi, že pro většinu lidí jsou hlavním důvodem účasti řečníci. Těžko říct na koho se těšit (víc), neboť program se zdá být více než pestrý. Mě – svým příběhem – nadchli svobodní vinaři, stejně tak holandská umělkyně a aktivistka Illah (kde se v Bratislavě tyhle lidi berou?). Myslím, že u Vladimíra Ledeckého uroním slzu. Stále nechápu, jak se nám podařilo (po třech letech konečně!!) pozvat zástupce mé “korporátní srdcovky” – IKEA – Ninu Malákovou. Konečně též zažiju na vlastní kůži Miša Meška (kolik já už o něm slyšel a zatím jsem ho furt míjel!!). Ján Košturiak? Je nutné o tomto “enfent terrible” slovenského akademického světa a mistru těch nejtrefnějších metafor něco říkat? Těším! Gazdinka? Mňam! Chci se též konečně potkat s Mirkou Števkovou – její projekt mě dostal. Dušan Kocúrek – Podobně jako u IKEA se tři roky snažím, aby nás někdo seznámil s agilními přístupy jako ukázkou technik svobodného řízení firmy – podle mě Dušan je jeden z lidí, kteří mají návod, jak na svobodu v práci :-). „Anarchista“ Juraj Hipš. Kolik já už toho slyšel o Zaježovce? Konečně potkám jednoho z jejích duchovních otců. Etnetera je pro mě české Semco. Firma, ve které je 1 rok tolik, kolik 25 let v jiných společnostech. Těším se na Jirku s Martinem a jejich report z posledního roku nejodvážnějšího sociologického a antropologického experimentu v oblasti firemní svobody v Čechách a na Slovenku, spíš ale (bez nadsázky) ve střední Evropě. Marián Kolník – líbí se mi jeho pohledy na “dobrý život” a “dobrou práci”. Moc. Moje téma! Učitel 2020? Stanislav Boledovič – další moje téma – možná víte, jak moc žiju letos naší školou. Tak se snad obohatím. Zdá se mi, že Radovan Ďurana je jedním z lidí, kteří „mění Slovensko“. S Jurajem Blichárem mám společné kamarády. Ještě jsme v kontaktu s dalšími řečníky a stejně jako vloni domlouváme i video příspěvky. Psal jsem Garymu Hamelovi, autorovi Na čem dnes záleží, prosil jsem Tomáše Sedláčka a Naďu Johanisovou, kteří mají v té době plný kalendář.

5. Slovenské firmy. Co se týče podniků, nechápu například, jak je možné, že Slovensko má minimálně tři knižní firmy, které by (dle mého) z fleku uspěly v New Yorku, Paříži nebo Tokiu. Martinus, Pantarhei a Gorila. Mně stačí zajít do “Paláce knih Luxor” na pražském Václaváku a při vzpomínce na Martinus na Obchodnej v Bratislavě se mi chce plakat. Doslova. Takový rozdíl to je. Jak to, že lidi v Martinusu “jedou jako raketa” a inovativnost této firmy se v mnohém vyrovná Applu? Takovou Zaraguzu nebo Websupport jste na našich akcích už též potkali. Nebo Shtoor (i když ti asi momentálně mají těžší období?)! To je něco. A to jsou firmy. Kromě toho je Slovensko studnicí malých inovativních projektů, z nichž některé chceme též představit.

6. “Warm-up train” Tohle jsme ještě nezažili. Z Prahy je to vlakem do Bratislavy 4 hoďky. Z Brna hodinu a půl. Z Ostravy skoro tři hodiny. To je hromada času na to cestou něco podniknout (hlavně bychom neměli smradit každý svým autem :-)). Z toho důvodu naleznete v přihlášce možnost společné cesty vlakem z jednoho z těchto třech míst. Jedním z klíčových cílů Slobody je dát lidi dohromady a propojit je. Myslím, že jedině tak můžeme o nějaké změně vůbec uvažovat. “Warm-up party ve vlaku” v tom může sehrát důležitou roli. After party cestou zpět se samozřejmě nabízí též. Především z důvodu organizace warm-upu moc prosím nenechávejte si přihlášku na poslední chvíli. Last-minute přihlášky nám zkomplikují organizaci.

7. Stará tržnica. Místo s obrovskou tradicí, které po letech hledání sebe sama znovu ožívá. V centru jejich zájmu je služba komunitě a její udržitelný rozvoj, využívání lokálních zdrojů a obecně prospěšný, pestrý a zdravý život. Teprve potom jsou peníze. Žijí hodnoty, o které se v našem přístupu k podnikání opíráme i my. Zajímá mě, jak fungují v praxi. Bude u nich hovořit už zmiňovaná Illah. A já si myslím, že jsme nemohli v Bratislavě najít vhodnější místo. A v Praze o žádném takovém nevím :-( – pokud někdo víte, sem s tím.

8. Dávání. Erich Fromm říkal, že žijeme v době “radikálního hedonismu” a “neomezeného individualismu”. Většina z nás přemýšlí především o sobě (teprve potom možná o ostatních). Uvažujeme, co si můžeme vzít spíše než co bychom mohli dát. Lidé raději mluví, než naslouchají, a tak dál… Asi mi rozumíte? Sloboda NaŽivo je příležitostí dát – svou přítomnost, svou energii, svůj zájem, příběh, názor, otázky. Prostě je možné přiložit ruku k dílu tak, aby svět byl zase o kus lepším místem k životu.

Sloboda NaŽivo je příležitostí dát – svou přítomnost, svou energii, svůj zájem, příběh, názor, otázky. Prostě je možné přiložit ruku k dílu tak, aby svět byl zase o kus lepším místem k životu.

9. Podpora změny. Tenhle bod (je vlastně pod-bodem osmičky) je na samostatný článek, který ještě před odchodem do offlinu připravím. Tedy jen ve zkratce. Dostal jsem se letos poprvé po deseti letech do bodu, kdy jsem nucen “vydělávat peníze” (tj. přemýšlet, co dostávám za svoji práci). Ty nám v minulosti vždy přitékaly v množství, které nám umožňovaly běžný provoz i rozvoj a já tak mohl dělat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, co bylo v mých silách proto, abychom tu měli více firem a lidí, kteří se věnují tomu, co mají rádi a co je pro druhé lidi užitečné. Jenomže poslední 2-3 roky mi začala narůstat míra projektů pro školy, neziskovky, různé srazy, propojování, poradenství buď zcela zdarma nebo za “pět, padesát”. Do toho jsme zkraje roku vydali najednou 4 knihy, koncem loňského natočili film, zkusili si vyrobit experimentální trika a tašky, utratili jsme obří peníze za některé naše webové projekty a najednou jsme do konce roku -825000,- Kč. Já jsem proto stopl téměř všechny přednášky, poradenství a další práci zadarmo. Téměř všechny pozvánky tohoto typu nyní odmítám (což je, dle mého, úplně blbě). Jenomže – podobně jako u auta – pokud nemá benzín – auto stojí na místě. Sloboda Naživo je jeden z mála našich projektů generujících zisk a pro firmy i jednotlivce, které čerpají z našich aktivit je to příležitost nás v našem snažení podpořit – už třeba jen tím, že si koupí vstupenku, pošlou nám peněžní dar (zde nebo zde) či nám pomohou jako partner konference. Zde to trochu vysvětlujeme. Moc díky!

10. účastníci – Stejně jako v Praze se snažíme pozvat na jedno místo, v jeden den co možná nejvíc lidí, kteří usilují o lidštější, prospěšnější podnikání. Už jsem psal, že cílem je se především seznámit a propojit. Přáli bychom si 400 účastníků (nyní je nás už 61). Výhodou Staré tržnice je variabilita prostoru. Dobře se tam bude cítit sto i pět set lidí. Prosím, pomožte nám tedy dostat informaci o Slobodě k lidem, kterým může prospět. Zároveň potkání se s ostatními je alespoň pro mě jeden z klíčových důvodů proč chodím třeba na TEDxy a proč stojí za to zajít i na Svobodu NaŽivo.

11. Poprvé.Kdy naposledy jste dělali něco poprvé?” Dělat věci poprvé, nově, jinak než obvykle pomáhá vidět svět v jiných barvách. V Bratislavě je to poprvé.  Máme příležitost být u něčeho, co bude (jako cokoli jiného) poprvé jen jednou.

Tolik jedenáct důvodů, které mě tady dnes v tramvaji napadly. Video zdravici jsem točil o víkendu u rodičů v Lanškrouně, uprostřed řepného pole. S mizerným zvukem mi pomohl Láďa Martincik, kamarád z on-line světa. Díky! Pokud vás téma nové práce a nového podnikání pálí, doražte. Bude to nejspíš velký. Já se budu těšit. Teda, těšo-bát – už si rozmýšlím svůj projev :-). A pokud do Blavy na 120% nepojedete, těším se alespoň 18.10. na Svobodné firmě nebo 16.10. na přednášce – viz Jak fungují svobodné firmy? – mimochodem, překvapila mě vaše reakce – ke třiceti přihláškám během dvou dní, olajkovaný je to až hanba :-). Buď jak buď, říjen/listopad jsou měsíce setkávání se. Využijme toho, dejme hlavy dohromady, proberme to, ať už to tu brzy vypadá trochu jinak. Díky. Užívejte!